Hrdinové 6 - Rytíř Galen – Michael Williams

Svět Dragonlance mi je velice blízký. Mám rád jeho atmosféru, jeho jedinečnost a jeho charakter. Mám rád, když společně se stránkami knihy listuji svou fantazií a stavím na odiv nádheru řásníkových stromů ve světle tří měsíců. Ano, i já občas vidím černý měsíc, který pluje po obloze nad mým milovaným světem. Proto mě tato kniha naprosto znechutila!

Zpočátku problém této knihy není tak markantní. Okolo Lasičkova štěstí se rozproudily rozporuplné debaty. Věřte, že v této knize se s Lasičkou setkáme opět. Už to však není ten prohnaný mizera, který by pro svůj vlastní sobecký zisk nechal spadnout vlastní babičku z hory Stačilo, nebo ještě lépe by ji prodal gnómům jako bílou myšku. Stal se z něho charakterní mladý muž. Tedy skoro charakterní. Panošství mu svědčí a na začátku knihy se schyluje právě k jeho pasování na rytíře. Rytíře Galena. Lasička neodmítá svou minulost, hlásí se k ní, nestydí se za ní a sám na sobě pozoruje jistou změnu. V této části je kniha protkaná vtipnými narážkami. Vtipem hýří každý odstavec. Není to ten druh vtipu, u kterého se budete trhat smíchy, ale koutky Vám zcela jistě pocukávat budou. Lasička se vzdá všeho majetku ve prospěch řádu, s výjimkou několika drobných věcí – psí píšťalky, otrhaných rukavic a několika drahých kamenů, které v předchozí knize získal od Škorpiona (záporáka knihy Lasičkovo štěstí) za zradu. Tyto kameny si nechal vložit do brože. Jeho pasování se má odehrát na hradě Di Caela, rodu jehož pán se uvolil vzít si Galena za panoše.

V předvečer pasování, v době kdy je budoucí rytíř povinen zpytovat svědomí je Galen nalezen ve své komnatě na zemi a je podezříván z toho, že usnul. Jeho patron z toho není příliš nadšen. Vynaložil nemalý vliv nato, aby se Galen dostal do řádu, a nehodlá to zahodit. Galen však neusnul. Galen měl vidění. Z brože k němu promluví šaman lidu plání a vyzve ho, aby mu brož donesl, jinak jeho bratra Brithelma zabijí (Brithelm nám zde vykonává funkci unesené volavky). Zpočátku Galenovi však nikdo nevěří. Po pasování Galena na rytíře (!!!), se jeho patron Bayard rozhodne zorganizovat výpravu pro záchranu Brithelma. Leč si zlomí nohu. Galenovi je svěřeno velení nad výpravou (k nemalé radosti ostatních). Celou družinu tedy tvoří Galen, rytíř Ramiro (vášnivý jedlík), jeho panoš Oliver, Galenův panoš Alfrik (shoda jmen a podobnost s Galenovým druhým bratrem v tomto případě NENÍ čistě náhodná, je to totiž on!) a přidá se k nim lady Danela (z trucu). Roztomilá partička.

Na hradě se zbytek osazenstva zpočátku poměrně nudí. Hrad je vystavěn na vřídlech vody, a proto po velké bouři se objeví trhliny v základech. Zbytek urozeného obyvatelstva hradu se rozhodne trhliny do útrob země prozkoumat. Samozřejmě i sir Bayard se svou zlomenou nohou.

No a někde tady to začíná brát spád a člověk čeká, kdy už to skončí. Děj nebudu pochopitelně rozebírat. Stručně jsem ho nastínil a to utrpení si už vytrpte sami. Kniha zde ztrácí svou zajímavou humornou formu, která byla tak slibně nastartována na začátku. Osobně moc humorné fantasy nemusím, ale kniha se mi zpočátku opravdu líbila. Nicméně potom autor vrší na sebe nekonečné množství nesmyslných dějových situací, zvratů a nesmyslů. Kniha ztrácí na zajímavosti. Všechny postavy se vrhnou do podzemí, aby vyřešily dané problémy. Vnitřní myšlenkové pochody postav najednou vezmou za své. Osobní komentáře Galena ztratí svoje kouzlo a příchuť humoru. Nevím proč, ale v „podzemní“ části knihy mi vyvstal na mysli pojem Diablo. Těžko říci, čím to bylo. Vše je to završeno sladkým koncem. Skoro jsem čekal, že na konci knihy bude přibalen bonbón k cumlání. Mám velice rozporuplný názor na tuto knihu. Nemám rád humorné fantasy – ale tady jsem se poměrně bavil, zpočátku. První část knihy opravdu stojí za to. Ale v druhé části, jako by si autor už nevěděl rady a tak se to snažil zamaskovat změtí čehosi, co mělo vyústit ve vyřešení a rozuzlení. No teď když nad tím přemýšlím, tak asi tak sladký konec to nemá – jeden z hrdinů zemře. Ale který, to Vám nepovím.