Kroniky I - Draci podzimního soumraku

Tato recenze by měla být první z recenzí, kterými chci postupně zhodnotit původní Kroniky a Legendy. Nebudou to možná ani tak recenze v právem slova smyslu, jako spíš subjektivní pohled jednoho fanouška této ságy, který by se rád podělil se svými pocity a názory s ostatními nadšenci.O ději tady asi nemusím ani moc psát. Takže to vezmu hopem. Po pěti letech se ve vesnici Útěšín sejde skupinka šesti přátel. Podaří se jim zachránit barbarského bojovníka a barbarskou ženu, která vlastní hůl s modrým křišťálem. Tato hůl by mě měla být darem od jednoho z bohů, což se samozřejmě nelíbí novému hnutí kněží, tzv. Hledačům. Při cestě za pravdou se družina, přesvědčí, že řeči o nadcházející válce, jsou pravdivé a že se na Krynn vrátili draci. Po mnoha strastech a dobrodružstvích (při kterých se dostanou do města, co zemřelo dvakrát nebo do elfí země Qualinest) se jim podaří zachránit 800 otroků z horské pevnosti Pax Sarkas a přemoct Dračího Velmistra Verminaarda. Nakonec si tedy můžou dopřát poslední chvíle klidu, než je osud vtáhne do samého jádra dění vypuklé války.Draci podzimního soumraku byli první knihou se světa DragonLance, kterou jsem přečetl. Nemohl jsem tedy začít lépe. Ještě dnes po letech, když si přečtu tuto knihu znovu, cítím stejný pocit, jaký jsem cítil, když jsem ji četl poprvé. Po pár stránkách mě Krynn vtáhnul a nemohl jsem z něho odejít. V tomto světě jsem našel to, co mi ještě jiná fantasy nenabídla. Narozdíl od Pána prstenů (a to nechci LotRa nijak hanit, protože si ho nesmírně vážím a je po DragonLance mou nejoblíbenější fantasy ságou) není DragonLance psán tak "vznešeně" a složitě. Objeví se tu například i nespisovné výrazy v přímé řeči, což mi třeba pomohlo najít si cestu na Krynn rychleji. Bylo by k neuvěření, kdyby všechny postavy mluvili stále jen spisovně a nepoužívali hovorové výrazy. Možná to není ani tak předlohou, jako spíše volbou překladatele.Hlavní věcí, která mi je na DragonLance nejbližší, jsou postavy. Jde vidět, že Margaret Weis a Tracy Hickman si dali na nich záležet a že do nich dali i kus sebe. Postavy jsou "živočišné" a nikdo není moc bílý nebo moc černý (no, Královna Temnot je přece jen celá černá; no tak dobře, jsou i výjimky :-)). Hlavní postavy mají své vnitřní démony, se kterými se musejí vyrovnat a nikdo z nich není comicsový hrdina, který vždy všechno dělá správně a všechny přemůže. Každý si zde najde toho svého hrdinu a prožije s ním nejedno neskutečné dobrodružství. Já sám si našel tohoto hrdinu v Sturmovi Ostromeči, ale musím uznat, že největším hrdinou Krynnu je maličký Tas Bosonožka. Tento malý šotek, který je vždy u jádra problémů a nevědomky ho nějak vyřeší (jak by taky ne, když se tak trochu s jedním bohem zná), je prostě okouzlující. Jeho dětská naivita je odzbrojující a jeho upřímná oddanost přátelům zase tak záviděníhodná, že si tohoto malého čiperu musí každý zamilovat.Děj nemá žádné "hluché" místo, najdeme zde vše, co od správné fantasy každý očekává. Jsou zde typické fantasy rasy jako trpaslíci, elfové a skřeti (to ale není zdaleka vše)a zažijeme s našimi hrdiny bitvy, lásku, smích i pláč. Obálka Matta Stawického s Flintem, Tanisem a Zlatolunou je také úžasná, v pozadí vidíme dokonce i Útěšín s jeho slavnými domy v korunách řásniků. Překlad je také dobrý (narozdíl od Procitnutí mága), i když i zde se najdou chybičky.Závěrem můžu jen dodat, že pokud si chcete přečíst opravdu skvělou fantasy nebo přemýšlíte, kterou knihou z DragonLance začít... pak neváhejte a sáhněte po této knize. Draci podzimního soumraku, Margaret Weis & Tracy Hickman Překlad Pavel Doležel Obálka Matt Stawicki Vydal NÁVRAT 2002 (2. vydání), 496 stran