Procitnutí mága: Ztraceno v překladu

1. kapitola
Děj navazuje poté, co Raistlin složil úvodní zkoušku u mistra Teobalda, která měla prokázat zda má skutečně vlohy k tomu, aby mohl pokračovat ve studiu magie. Ačkoliv Raistlin díky přízni bohů uspěl, nepociťuje nyní, že by dosáhl nějakého zlepšení. Jednou se pokusil, ač to mají učni pochopitelně zakázané, seslat kouzlo Spánek na svého bratra. K Raistlinově roztrpčení však kouzlo nefungovalo a překvapený Karamon si nechápavě vytíral písek z očí, jež po něm jeho dvojče s jakýmsi mumlání na rtech chrstlo.I když je mistr spokojený s pokroky svého žáka, Raistlin jeho uspokojení vůbec nesdílí a ve svém volnu do úmoru přepisuje magické zaklínadlo, snažíc se odhalit kde může dělat chybu. Během toho je přistižen Teobaldem, jenž se podivuje proč Raistlin stále píše dokola tutéž formuli, když už zápis vypadá docela dobře. Mladý učeň se v rozčílení prořekne, že to přeci nevypadá vůbec dobře, když se mu ještě kouzlo nepodařilo seslat… Mistr jej namísto pokárání poučí, že neúspěch při kouzlení musí Raistlin přičíst jen sám sobě. Je příliš pyšný a do sebe zahleděný. Zatím od svého okolí jen přijímal, aniž by ze sebe oplátkou něco vydal. Magie proudí v jeho žilách a je jeho součástí. Teprve ve chvíli, kdy se naučí vydat kus sám sebe, aniž by obdržel něco na oplátku, tehdy pro něj začne magie pracovat a Raistlin jí bude schopný používat. S těmi slovy Teobald odchází, zatímco Raistlin chladně poděkuje a s pohrdavým úsměškem se vrací zpět ke své práci.2. kapitola
Toho léta bylo dvojčatům šestnáct let a byl to nejlepší období, jaké rodina Majereových zažívala. Otec Gilon získal dobře placené místo při kácení stromů v nové části lesa. I Karamonovi se daří u farmáře Třtiny a dostává odměnou část úrody obilí. Co rodina nespotřebuje, může prodat a přilepšit si tak. Od té doby, co se u nich usadila vdova Judita, přešly matku Rosamun její podivné stavy, při nichž upadala do transu a vypadá to, že její života se snad vrací k normálu. Společně s Juditou se starají o domácnost a navštěvují sousedy…Jediný, kdo není spokojený a hlodají v něm pochybnosti, je Raistlin. Zatímco otec a bratr tráví většinu času prací mimo domov, Raistlin zůstává přes léto, když není škola, doma. Snaží se odhalit tajemství, které mezi sebou očividně chovají jeho matka a vdova Judita. Když se pokouší je odposlouchávat, vdova jej vždy odhalí; jen jednou zaslechne útržek hovoru v němž Judita matku kárá, že jakýsi velekněz Belzora není s Rosamun spokojený. Nedokázala prý přivést k víře svého muže a syny. Než se Raistlin stihne dozvědět více, Judita si jej všimne a rozhovor utne. Poté se přestane Raistlin o celou záležitost s Belzorem na čas zajímat, věnuje se svým bylinkám a studiu a život opět běží svým klidným tempem dál.Krutá rána osudu na rodinu Majereových dopadne na konci léta, když Gilona vážně zraní při kácení jeden ze stromů. Umírajícího jej přivezou ostatní dřevorubci do Útešína, kde se shromáždí všichni včetně synů, Rosamun a vdovy Judity. Každému je jasné, že zranění nemůže přežít, pouze vdova Judita vykřikuje, že Belzor Gilona uzdraví a vyzývá Rosamun, aby měla víru. V té chvíli se ukáže, že vdova Judita v Útěšíně šířila nové náboženství. Z davu ovšem proti Juditě vystoupí trpaslík (Flint) a začne neomaleně zpochybňovat Belzora a jeho moc uzdravovat, neboť Gilon právě podlehl svým zraněním. Vdova Judita vztekle přejde do protiútoku a obviní Rosamun, že je to její chyba, že Belzor nevyslechl prosby o uzdravení jejího manžela. Vdova Judita Rosamun vyčte, že její dcera (Kitiara) je coura a její syn Raistlin čarodějník, a proto musel Gilon zemřít. Rosamun se zhroutí a Raistlin je celý vzteky bez sebe, že se jim ta odporná ženská opovažuje přičítat vinu za otcovu smrt. Již se celý chvěje, aby se pokusil na místě zabít vdovu Juditu nějakým zaklínadlem, když jej v poslední chvíli zastaví Karamon. Vdova Judita považuje Raistlinův pokus o čáry za důkaz svých slov a snaží se proti Majereovým poštvat celé město, což se jí nakonec ovšem nezdaří. Přichází totiž Tanis a vyzývá vdovu Juditu, aby sama opustila město, načež se na stranu dvojčat a Půlelfa záhy začnou přidávat ostatní obyvatelé. Vdova Judita je tak sama vyhnána z Útěšína.3. kapitola
Následujícího dne je Gilon pohřben, avšak ceremoniálu se z rodiny účastní pouze synové. Záhy se po Útěšíně roznese novina, že Rosamun upadla do apatického stavu, ze kterého se doposud nevzpamatovala. S matkou dvojčat to skutečně vypadá velice zle, záchvat transu se vrátil silnější než kdy dříve. Veškerá péče bratrů je marná. Zvláště Raistlin zůstává celé dny s matkou v pokoji a oddaně se o ni stará. Vypráví jí příběhy, češe vlasy a snaží se do jejích vyschlých rtů vpravit aspoň trochu vody navlhčeným hadříkem. Karamon si uvědomuje, že nyní vidí svého bratra tak, jak ho nikdo nezná – pro všechny ostatní je jeho dvojče jen chladný, necitlivý a vypočítavý Tichošlápek. Raistlin si klade za vinu, že za matčin stav může on. Myslí si, že se vdova Judita držela jeho matky proto, aby jej donutila vzdát se kouzelnictví. Když se jej Karamon ovšem zeptá, zda by to skutečně udělal, odpoví, že nikoliv. Pokusil by se matce svůj cíl vysvětlit, ale nakonec dává Karamonovi za pravdu, že by její pohled nedokázal změnit. Společná péče o matku oba bratry opět o něco sbližuje. Veškerá snaha ovšem přichází vniveč. Rosamun se již nikdy neprobere zpět k vědomí a po několika dnech bez jídla zeslábne natolik, že zemře.4. kapitola
Nazítří se v nevlídném počasí koná skromný pohřeb Rosamun. Raistlin vysílený dlouhou péčí, během které sám téměř nejedl, podléhá horečce, kterou u sebe již několik dní pozoroval. Vyčerpáním se sesouvá na zem. Ve chvíli, kdy se jej Karamon chystá zvednout, přichází mladá válečnice, z níž se vyklube Kitiara, která se po dlouhé době vrátila do Útěšína. Pomáhá Karamonovi odnést vyčerpané dvojče domů. S Raistlinem to nevypadá dobře. Jeho slabé tělo schvacuje horečka a mladý učeň blouzní, že jej matka volá k sobě. Rázná Kitiara však ví, co dělat. Posílá zmateného Karamona k Bláznivé Meggin, místní bylinkářce pochybné pověsti, pro odvar z vrbové kůry. Nejprve je nebohý Karamon konfrontován s vlkem, kterého Bláznivá Meggin chová venku jako svého čtyřnohého mazlíčka. Jeho majitelka naštěstí zakročí včas, než vlk stihne mladému obrovi uhryznout ruku. Karamon je však natolik vyvedený z míry, že zapomněl, jaký odvar má na bratrovu horečku přinést. Kořenářka se vědoucím pohledem usměje, že ví, co má na mysli a nabídne Karamonovi, zda nechce zatím jít dál do jejího příbytku, neboť venku usilovně prší. Karamon, když spatří na stole lebku a kosti, chvatně s díky odmítá – k pobavení Bláznivé Meggin. Ta se za moment objeví zpátky s odvarem. Odmítne peníze se slovy, že přátelé platit nemusí a že přeje Raistlinovi brzké uzdravení, aby se u ní mohl opět zastavit. Překvapenému Karamonovi, který neměl o bratrových návštěvách ani tušení, vysvětlí, že kde jinde by se přeci jeho dvojče naučilo tolik o bylinách? Jistě ne od toho hlupáka Teobalda, který by nepoznal pampelišku od planých jablek, ani kdyby jej kousla do zadnice. Nyní zcela zmatený Karamon upaluje s medicínou tak rychle domů, že se cestou zapomene zastavit u Otika pro kořalku, jak mu Kitiara ještě předtím nakázala.